V sobotu 9. 2. 2013 vyrazili Mravenci na svoji třetí výpravu. Mravenčí výprava měla tentokrát jen pět členů a jednu vedoucí Lucku – ostatní se omluvili, včetně vedoucích Hanky a Ferdy, která se na nás přišla podívat alespoň na místo srazu a pak se musela vrátit do postele pokračovat ve stonání.

Dobře oblečeni a vyzbrojeni termoskou s teplým čajem a pořádnou svačinou jsme se vypravili po stopách kapesního skřítka, který nám v Ďáblickém háji poschovával spoustu vzkazů se zapeklitými úkoly a hádankami. První vzkaz od skřítka byl schovaný na samém vrcholku Ládví přímo u hvězdárny. Hned na začátku nás tedy čekalo pořádné stoupání do kopce. Všichni jsme to zvládli a odměnou nám byl široký výhled do kraje. Rozhlíželi jsme se, jestli uvidíme kopec Říp, ale ten se nám schovával v ranní mlze. Pověděli jsme si něco o hvězdárně a u velkého kříže si Smíšek vzpomněl na modlitbičku Zdrávas Maria.

Pak už jsme šlapali dál a hledali další tajné vzkazy od skřítka. Jeho stopy nás vedly lesem – všímali jsme si holých stromů, zamrzlých tůněk, opuštěných ptačích hnízd i lidmi rozvěšených budek a krmítek. Zahlédli jsme dokonce i mrštnou veverku. Došli jsme až na dřevěné hřiště, kde jsme si chvilku pohráli a potom v altánku odpočinuli a posvačili. Před námi byl nejtěžší, ale také nejzajímavější úsek naší výpravy – cesta plná kamenů a skalnatých proláklin. Posilněni svačinou a teplým čajem jsme i tento terén zvládli. Pak už nás trochu začínaly bolet nohy, ale statečně jsme šlapali dál. Došli jsme až do cíle, kde nás čekal poslední vzkaz od skřítka. I jeho poslední hádanku děti rozluštily, a tak dostaly zaslouženou sladkou odměnu. Potom jsme se svezli tramvají s hodným panem řidičem, který kvůli nám ještě přitopil, a autobusem zpátky k rodičům.