NÁŠ INDICKÝ BRATR ELVIS

 
V roce 2002 se naše středisko rozhodlo k „dálkové adopci“ malého chlapce z Indie.
Výběr děcka k adopci byl obtížný, je tolik potřebných dětí… Snažili jsme se vybrat hocha v
předškolním věku resp., který by měl nastoupit do školy a my jej mohli po celou dobu studií
podporovat. Vybrali jsme si tehdy šestiletého Elvise Bernarda Patricka.

Zapojili jsme se tak do projektu Arcidiecézní charity v Praze nazvaného Adopce na dálku.
Tento projekt má umožnit dětem z chudých rodin a rozvojových zemí, aby získaly alespoň
základní vzdělání, tedy mohly chodit do školy. A získat vzdělání je pro takového chlapce v jeho
vlasti jediná šance jak později uspět v životě! V Čechách je již takto adoptováno několik tisíc
dětí z několika zemí zejména Afriky a Asie. Jde o sirotky a nebo děti z velmi chudých rodin.
V Indii má projekt nejlepší výsledky.
V Indii na jeden školní rok (nyní již velkého Elvise) postačí 6000 Kč ! Jak je to pro nás málo a
jak moc to může Elvisovi změnit život!
Malého Elvise Bernarda jsme se rozhodli podporovat dlouhodobě, pokud možno po celou
jeho školní docházku, což se nám daří. Pokud se složí všichni členové ze střediska, vychází
roční příspěvek na méně než 100 korun!
Bylo by dobré, abyste se vy, mladí členové střediska, tj. skauti, skautky, vlčata, světlušky a
Mravenci o tuto částku osobně zasloužili podle svých možností. Větší z vás si mohou na Elvise
vydělat prací, nebo se na jeden měsíc uskrovnit a podělit se s Elvisem o část svého kapesného.
Anebo se můžete domluvit s rodiči, že když si odřeknete nějaký opravdu zbytečný výdaj (třeba
za sladkou šťávičku), rodiče vámi ušetřený peníz věnují na Elvise.
Pokud si budete o této své snaze vést záznam, uvidíte, jak rychle se vám podaří „neutratit“
částku, která má ohromný význam pro jednoho kluka v Indii. I pro vás je to výzva: jsem schopen
já, ve svých 7, 10 nebo 14 letech zásadně ovlivnit něčí život k lepšímu?

A nyní několik údajů o našem adoptivním členovi. Chlapec se jmenuje Elvis Bernard Patrick.
Narodil se v roce 1996. Žije v jihozápadní Indii u pobřeží v městě Shimoga (zkuste si najít na
mapě). Tady začal chodit i do školy v misijním středisku. V Indii mají děti prázdniny v dubnu a
květnu, od června začíná školní rok. Když Elvis dorostl do středoškolského věku, začal
navštěvovat běžnou školu veřejnou.
Pro děti z vesnických škol, to se týká i Elvise, je velmi obtížné postoupit na univerzitu.
Úspěchem je získat kvalifikaci v praktickém oboru, který dítěti zajistí vyšší šanci na kvalifikované
zaměstnání. Právě na takové škole Elvis nyní, po dokončení středoškolské docházky, je.
Elvis bydlí doma se svou matkou a sourozenci. Jeho otec před několika lety po dlouhém
marodění zemřel na rakovinu. Do odborné školy dnes už Elvis dojíždí.
Misie, která se o něj stará, mu z našeho daru poskytuje například úhradu školného a různých
školních poplatků (za zápis, za zkoušky, za odborné předměty atd.), školní pomůcky a uniformu,
mimoškolní aktivity, základní zdravotní péči, apod. Na Vánoce předají za nás Elvisovi také malý
dárek.
Od Elvise dostáváme zprávy s jeho fotografií dvakrát ročně – v létě po skončení školního
roku a na Vánoce. My mu píšeme k Vánocům, což je zrovna teď, občas i z tábora. Pošta někdy
putuje dva měsíce, jindy 14 dní. Záleží, zdali je období dešťů a možná i na tom, jestli pošťák
potká v džungli tygra…
Tak tedy zapřemýšlejte, jakým úsilím se dopracujete ke svému osobnímu příspěvku na
Elvisovo vzdělávání v roce 2016.